Štědrý den je čerstvě za námi, ale musím se přiznat, já si udělal takové malé Vánoce už na konci listopadu. 
Pořídil jsem si totiž nový foťák – Canon EOS R6 Mark III.
Následují 4 odstavce povídání „co, jak a proč“. Jestli je vám to úplně ukradené (a nemám vám za zlé, pokud je), klidně srolujte níž na další odstaveček jako je tenhle, který značí konec… 😉
Chudák můj „starý“ foťák (původní Canon EOS R) už při některém mém focení nešťastný a nestíhal. Extrémně náročné pro něj bylo třeba focení fireshow, kde se velmi často vyloženě ztrácel a moc se mu nechtělo pořádně ostřit. A to vám moc nepomůže, když pak z 800 fotek musíte hned třeba 150 zahodit, protože se foťák „minul“ a zaostřil někam do…
Původně jsem plánoval (už od léta 2025) upgradovat před letními prázdninami 2026, před tradiční dvoutýdenní štací na kurzech v Písku. Nově už dokonce nejen houslových, ale taky klavírních, které se konají ve stejném termínu (jo, už to tak asi bude, jsem tak trošku masochista 🙈). Vybraný jsem měl přednostně spíš Canon EOS R5 Mark II, ale teda z jeho ceny jsem moc nadšený nebyl.
Už nějaký čas se ale mluvilo o R6 Mark III, která měla přijít někdy na podzim, začátkem zimy, nebo krátce po novém roce. Cena by byla přívětivější, ale bál jsem se, že bych si v některých parametrech pohoršil. Co už, nezbývalo mi než čekat, co se z toho vyklube.
Nakonec Canon v půlce ledna oficiálně představil R6 Mark III a po prvotních recenzích jsem se rozhodl nakonec pro něj. Faktorů byla spousta, ale jeden z nich byl, že by dorazil dostatečně brzo na to, abych ho stihl odzkoušet ještě na dvou fireshow, což by při nákupu před letními prázdninami nešlo.
ZNAČKA!
Dál už je „bezpečno“ bez technických okecávaček. 😉
O pár desítek tisíc lehčí jsem tak v pondělí 24.11. přebíral balíček z Megapixelu (mimochodem patří jim velké díky, předobjednaný foťák přišel totiž o týden dřív, než bylo původně slíbené!) a zbývalo tedy jediné – všechno vyzkoušet, jestli „to je ten pravý“.
A jak nejlíp takovou věc vyzkoušet? No, předhodíte tomu to nejhorší, co můžete. 😅
No a samozřejmě se asi taky ptáte, co že je ta nejhorší věc?
U mě rozhodně focení fireshow. Tma jak v… ale současně spousta světla. Všecko se hýbe strašně rychle a foťák se s tím musí nějak poprat.
Mám obrovské štěstí na úžasnou Teri ze skupiny Fuerza del Fuego, která byla ochotná pokusit se mi podpálit obydlí a udělat ze mě bezdomovce… ehm… teda pardon… myslel jsem samozřejmě „nepodpálit“ a „neudělat“.
Sešli jsme se teda ve čtvrtek 27. večer, já vzal foťák a objektivy, ona „pochodně“ a šlo se na věc.
Trénovaly jsme v podstatě oba, jen já si připadal jak totální blbec. Ostatně, kdo jste se někdy snažili „přeučit“ roky svalové paměti, tak víte, že je to vždycky tak trochu porod.
I když to z fotek moc nevypadá, byla venku pořádná kosa. Jestli mě paměť neklame (sepisuju tohle totiž až po měsíci), bylo nějak kolem nuly.
Mě byla kosa a to jsem byl navlečený.
Teri se při trénování tvářila, že je jí jenom v tričku příjemně (já bych umřel po dvou minutách), v přestávkách se ale soukala do bundy a zalézala do tepla, tak nevím.
Ve výsledku jsme venku strávili něco přes hodinku a já nacvakal asi kolem 3000 fotek.
Je pravda, že teda drtivá většina byla nepublikovatelných, protože šlo o zkoušení různých režimů ostření, sériového snímání, nastavení a dalších věcí, kdy jsem se mnohem víc než na kompozici a zachycení momentu soustředil hlavně na zkoušení.
Publikovatelná je tak asi jen kolem dvaceti kousků, které máte tady.
Byl jsem z toho zkoušení takový… nejistý. Ale to tak už při přeučování se bývá. Navíc mě za dva dny (v sobotu 29.11.) čekalo focení fireshow v Biskupicích, tak jsem věděl, že tam se teprve ukáže.
Jo a mimochodem, na poslední dvě fotky se prý nemáte dívat. 😀
